Tak je to doma. Za čtyři. Zhruba dvě hodiny jsem měla úžasný pocit. Pocit, za který si nic nekoupím, ale ku podivu některých mi doopravdy nevadí, že ne všechno, co získám, lze výhodně směnit. A než uslyším první zmínku o šprtech, poslyšte ve zkratce příběh o setsakramentském štěstí.
Poslední noc před akcí jsem zdárně probděla. Ráno jsem pak nacpala do tašky otázky, které jsem si nestihla ani jednou přečíst, vylezla do podpatků a vyrazila vstříc nejisté budoucnosti.
Následovali různobarevní spolužáci, zahájení v aule, které se neobešlo bez zpěvu české hymny, proslovu paní řídící a hymny studenstva, což je takhle brzy po ránu vražedná kombinace a někteří méně otrlí studenti z ní šli do kolen. Potom se ovšem ty desítky maturantů někam urychleně vypařily a zůstaly jsme čtyři, respektive zůstalo nás 12, když budu tak velkorysá a započítám i áčko a oktávu.
Smrtící dějepis. Bílá Lucka Bílková byla uvedena do třídy, dveře se neprodyšně uzavřely a já jsem během oné čtvrt hodiny zapomněla i to, co jsem nevěděla. A tady se poprvé vyskytne moje obrovské štěstí. Protože prakticky neexistovala jediná otázka, kterou bych si přála vytáhnout, odevzdaně jsem se blížila ke stolu, natáhla ruku a – byla to jednadvacítka. Jak se záhy ukázalo, vytáhla jsem si světovou hospodářskou krizi, nástup fašismu a nacismu a stalinismus v SSSR, což je až na ten tragický obsah otázka perfektní.
A tak jsem těm dvěma historickým pošukům a předsedkyni dějepisářce důkladně vysvětlila, kterak Hitler se Stalinem lhali světu a Roosevelt makal a pomalu mi začínalo být jasné, že první jednička je v kapse.
Následovala angličtina. S přípravou na anglinu jsem začala v neděli ráno a do večera došla zhruba do dvou třetin, tudíž ty nejtěžší otázky jako historie a vývoj anglického jazyka jsem ani neviděla. Chvilka pro druhý výstup štěstí. Totiž, když si vyberete jedničku, čili myself, my family and my dreams, prakticky neexistuje šance, že nedostanete za jedna. Ačkoli já teda počítala s dvojkou, protože jsem se furt zakoktávala a opravovala. 
Slečnám profesorkám jsem popsala svůj problém s ranním vstáváním, svého úžasného rodiče a svůj sen zachránit svět a se širokými úsměvy na všech přítomných tvářích jsem byla vyhnána.
ZSV. V noci z neděle na pondělí jsem si vytiskla otázku týkající se religionistiky a 15 minut před svým vystoupením se ji začala učit s vědomím, že jestli si vytáhnu například ještě ontologii dvacátého století, budu v hajzlu. Trojka, tedy středověká filozofie. Opět, jedna z vůbec nejlepších otázek. Předem jasná jednička a spokojené tváře komise, obzvlášť pak milovaného pana profesora.
Zbývá čeština. A tady se moje štěstí završilo. Osmá otázka čili česká literární tvorba ve čtyřicátých až šedesátých letech devatenáctého století. Otázka plná osobností, o kterých by se dalo hovořit hodiny a hodiny. Právě když jsem se přehoupla přes rozervaného Máchu a Tylovo vlastenčení a popisovala osovou souměrnost Erbenových balad a jejich mýtický čas, vyprovodila mě rozzářená češtinářka s tím, že náš čas bohužel mýtický není.
Tímto bych chtěla poděkovat všem, kdo na mě mysleli a přáli mi hodně štěstí. Protože právě štěstí byl zřejmě jediný důvod, proč to takhle dopadlo, což ve mně později vyvolalo celkem provinilý pocit, že jsem z toho vyšla, narozdíl od jiných, tak dobře.
Nebudu pokrytec, abych teď prohlásila, jaká to byla fraška a formalita, protože to nebylo ani jedno, ani druhé a nikdo nedostal nic zadarmo. Jak nás ještě před začátkem ?uklidnila? naše třídní, které to výjimečně slušelo, i na pětku se musí něco umět. A navíc nesnáším všechny ty opožděné generály po bitvách.
A to je nejspíše úplný konec.
