Prokletí básníci, prozaici a učitelé

A babi, jakou věc kromě člověků máš nejradši?

Šla jsem pozdě. „Nebudeš mi věřit, kdy mám maturovat!“ Odchytila mě, sotva jsem se v polovině velké přestávky vydrápala do posledního patra. Vyčerpaně jsem vyloudila vyčichlou karikaturu zvědavého výrazu, která ji patrně přiměla k tomu, aby mi za vzrušené gestikulace vyjevila, že maturuje ve středu jako první a že něco takového je absolutně nepřijatelné, když přece předem vypočítala, že má přijít na řadu až jako druhá. Vedle ní se tiše krčila Blanka. Nejspíš se (právem) obávala, že Renatin hněv padne na její nevinnou hlavu.

Sotva mě Renča s uspokojením propustila, vypravila jsem se, bojovnou náladu s sebou na provázku, k nástěnce, před kterou právě dychtil zbylý dav čtvrťáků. Svíťa naštěstí obsadil strategické místo hned vepředu, a tak jsem se záhy dozvěděla, že přece jen i já budu připuštěna k maturitě. V důsledku to sice znamená, že budu muset chtě nechtě vydolovat ze svých náladových básnických střev závěrečný projev, který jsem měla v plánu bojkotovat, pakliže by mě skrz rozsáhlou absenci v semináři odmítli klasifikovat, ale stejně je to príma pocit. Konečně se můžu začít připravovat, že.

Napětí stoupá.

„Zatímco si vás budu postupně volat, abych okomentovala a zhodnotila vaše maturitní slohové práce, vezměte si teorii k předposlednímu okruhu a opakujte si.“

J. a S. se učí! vývoj světového dramatu!! po druhé světové válce. Začínám mít o ty vyplašené chlapce doopravdy strach.

J.: absurdní divadlo…Becket, Becket…počkej…ten napsal to…Čekání na Godota, ne?
S.: No a co dál?
J.: A dál…přece to…Jak Godot přišel?

Nervozita stoupá.

O několik hodin později se J. opět! učí. Great Britain. Prohlížím si jeho kusé materiály.

A.: Jé, to je hezký, ty tu máš obrázky.
J.: Kde?
A.: Tos kreslil sám?
J.: Jo.
A.: Jé, a co má být tohleto?
J.: Hele neprovokuj, jo? (?)

J.: Stejně se vsadím, že odmaturuješ nejhůř za pět!
A.: Fajn, vsadíme se. O co?
J.: O pivo.
A.: No počkej, tak snad pro nás vymyslíme něco intelektuálnějšího.
J.: Tak o Absinth.

26.5., pondělí, jako druhá, 8:15, 9:15, 10:15, 11:15. Opačné pořadí, než jsem si vysnila: dějzl, anglina, zsv, čeština.

Komentářů: 6 to “Prokletí básníci, prozaici a učitelé”

  1. Zdenis Says:

    No právěže to pořadí máš úplně super.. To nejhorší si odbydeš už na začátku a pak budeš mí­t klid na to nejlepší­ na konec.. :)
    A co ta tvoje slohovka? Tos nějak zapomněla uvést :)

  2. destiny Says:

    Nezapomněla, ona se u každýho tak dlouho vykecávala, že dneska stihla jen asi pět nebo kolik lidí­. Ostatněí se výsledky dozví­ zase až příště. Ale koneckonců nevím, proč bych měla, i kdybych ho znala, svůj chabý výsledek tady takhle ventilovat. :mrgreen:

  3. Zdenis Says:

    Jojo, chabý, jsem zvědavej na ten profesorčin komentář.. To bude zase něco na způsob „Nejlepší­ sloh všech dob, přesně takhle si to představuju“ nebo něco na ten způsob.. Ostatně jako vždy :)

  4. destiny Says:

    Slí­tni na zem, bobku, prosím tebe.

  5. Zdenis Says:

    To neří­kej dvakrát, já jak se pořád houpu na židli, tak mi takovejhle pád dost často hrozí­ :)
    Ale víš jak mam za sebou tu skříň ze který trčí­ hřebíky, tak je spíš možný že si jenom rozbiju hlavu, ale na tu zem ani nedopadnu :)
    A jinak nevim proč bych slítával, se s tebou klidně vsadim o absintha, že to tak dopadne (nemyslim ten můj pád, ale tu slohovku) :)

  6. #13 Says:

    destiny, Zdenis: Vaše starosti a Rothschildovo pení­ze bych chtěl mít :)

Zanech komentář