Tady v minulosti prší
Nebýt důkladné zástavby všude kolem, ulicí by právě postupoval bezvýznamně krásný úsvit. Seděla pod stolem, ve studovně s enormním uměleckým potenciálem a dospívajícím mistrem Rubikovy kostky. Zatímco potenciál se oddával netečné zádumčivosti v praskajícím nábytku, který vysychal pod tíhou nastávajících „cereálií všedního dne“, Rubikův virtuóz nervózně rezonoval na nevlídném koberci vedle ní.
Pokoušel se jí cosi vysvětlit. Do vzduchu načrtl chronologický návod ke své nejnovější hře. Styděl se, nebo alespoň působil dojmem, že si uvědomuje mravní deficit své poslední akce, a tak byl nepříliš dovedný nákres plný tichých vzdechů. Obsah obodovala čtyřmi nevěřícnými pohledy, formu třemi. „Jaká je stupnice?“
Vzhledem k mrazivým okolnostem si připadala nepříjemně naze. Jako hrací figurka libovolné barvy, s neškodnými náznaky ženského těla, kterou zcela konkrétní hráč opustil v neuchopitelné oblasti racionálních nejasností. Pud záchovy vlastní hrdosti ji ovšem stroze připomínal, že není až tolik podstatné, kde se v tomhle kole ocitla. Podstatné bylo, čím pro něj byla. Pouhou mechanickou hračkou. (Je důležité si uvědomit, že na tomto místě pouhou usoudilo, že by rádo bylo zneužito pro potřeby odsuzujících soudů pocitového extremismu.)
Fascinovala ji lehkost, s jakou se společně dostali do lidské odchylky. Její nevinná otázka o původu jistého druhu, prohozená v polovičním žertu, se proměnila ve spouštěcí mechanismus, v propustku na nevyžádanou exkurzi do Úděsných Úmyslů. Katapultovala ji bez zavazadla nejvyšší nutnosti na odvrácenou stranu Měsíce, jenž se právě provalil pod oknem.
Jakmile se ocitla v jednom z kráterů, utichly její posměšné pokusy o totální umrtvení konverzace. Zabořila hlavu do díry v cizí mikině, která obvykle obepínala krk, s čímž byla, jako díra, od počátku srozuměna. Uvnitř se poměrně nepatřičně zhmotňovala zvlněná vzpomínka na hodiny mateřské školky, kterou doprovázel sborový zpěv hymny násilného optimismu Zajíček v své jamce sedí sám, což ji zvráceným způsobem těšilo…
PS: Veverka přesto ujde. Byť nevykazuje zvláštní originalitu. Ceněna je pro své letecké přednosti.
23. 03. 2009, 11:08 pm
Už jsem dlouho nenapsal a když tady není ještě žádný komentář, tak to vybízí(nechci zasahovat do diskuzí, kterým beztak nerozumím(také(viz dále))). Jen tě chci ujistit, že tvým „čmáranicím“ stále nerozumím. Jen tak dál…
24. 03. 2009, 12:34 am
Já tě na oplátku můžu ujistit, že jsem snědla příliš mnoho karamelových krav. Si to přeber.
24. 03. 2009, 9:59 am
!@#$%^&*()_}{„?>>?“|}P><
24. 03. 2009, 12:52 pm
Tak nevim. Asi jsem zase málo hulil.
24. 03. 2009, 9:33 pm
Doufám, že Umberta přežila.
24. 03. 2009, 9:50 pm
Uvidíme v druhém díle…
24. 03. 2009, 10:56 pm
…to snad bude happy end.
24. 03. 2009, 11:00 pm
Umberta byla zmrzlinová. V našich podmínkách nemohla přežít.
24. 03. 2009, 11:06 pm
Já…mohl jsem ji zachránit…mohla být stále mezi námi…kdyby se ji jen povedlo dostat v čas do mrazáku. Teď už je příliš pozdě…budeme s tím muset všichni žít. Třeba je jí dobře…někde tam v zmrzlinovém nebi na pastvinách ze šlehačky.
24. 03. 2009, 11:11 pm
Ty si z toho děláš srandu a neuvědomuješ si, že to sranda vůbec není…
24. 03. 2009, 11:17 pm
Já trpím…nevím jestli budu někdy ještě schopen usednout do cukrárny…pořád se mi to vrací, stále a stále. Vezmu do ruky lžičku a…slzy se mi derou do očí. Proč zrovna ona? Proč jsem se nerozpustil já?
24. 03. 2009, 11:46 pm
Bavíme se stále o Umbertě, že ano? Já už raději nebudu plýtvat slovy http://www.youtube.com/watch?v=pwyHbTq4SOU
25. 03. 2009, 12:53 am
O> …je zpátky.
25. 03. 2009, 1:20 pm
vubec netusim o čem je řeč, ale ted leti trilogie takze v druhem dile asi happy end nebude.. to se ještě natáhne at už je to cokoli, tak to musi vydělat prachy
25. 03. 2009, 7:41 pm
Já v podstatě chápu o čem je řeč…rozhodně to není nepochopitelné, že by se člověk musel více zhulit. Jenže vlastně vůbec nic nevím
Je to jako poslouchat cizí hovor v tramvaji. Slyším celou polovinu rozhovoru, ale o co jde si můžu jen domýšlet, i když jsem si téměř jistý, tak stejně může skutečnost být naprosto jiná. A tady je to vyloženě skličující…Umberta…to je hrůza…hrůza.
25. 03. 2009, 11:13 pm
Vše je relativní.
26. 03. 2009, 6:43 pm
zkuste změnit uhel pohledu, třeba je ted Umbertě mnohem líp.. všecko má svuj smysl, svůj cíl bytí, a pokud ho ona splnila tak ted je štastná…