Přirozená autoamputace intelektuálního podráždění
Věnováno zbylým dvěma mušketýrům a Dagmar
Uhodil rozpuk. Abych udržela žádoucí tělesnou teplotu, skryla jsem se do sukně s velkými motivy přiměřeně roztoužených květů a vyšla z rodinného obydlí, které v odpolední záři apaticky regulovalo sociální teplo primární skupiny zde ubytovaných. Ztuhlý prorok médiolog byl zanechán upadnut na domácím pažitu, napospas rozmanitě rozverným hmyzům. Okřídlená a znepokojivě mnohonohá vidina ho znervóznila natolik, že šustivě úpěl v závanech přistoupivšího jara, což mi do rozbolavěné duše vnášelo zvláštní klid a mír.
Zatímco pes kálel do bělostných sasanek, chlemtal vodu z dočasných potoků, moudře hleděl do krajiny, dávil se právě spasenou trávou, případně předváděl své vrcholné číslo, kdy se v chodu zničehonic zarazil, pohledem obsáhl trajektorii Slunce, přičemž se mu v očích zazrcadlila nekonečnost nebeské nesmírnosti, za níž se dalo tušit všelicos, včetně vesmíru, zatvářil se krajně znechuceně a svalil se k zemi jako střelený bizon, stala jsem se pozvolna extenzí oslnivé, okovnadné krajiny, jež se mi vlichotila na sítnici. Byla jsem tak říkajíc znovuuchopena přírodou. Cudně a zároveň smyslně jsem ulehla ke kořenům.
Z opojení vlastní transcendencí mě vytrhl až zub potažený vzdouvající se mohutnou vrstvou slin, který se blyštil ve zcela nepatřičné blízkosti mého vylekaného obličeje a který při celkovém zaostření pokračoval ušlechtile osrstěnou hlavou. Zbožňováníhodné psí médium.
10. 04. 2009, 11:04 pm
„Jak ranní záře v barvě ohně hladí tvou rozmilou tvář, dlí sama s tebou touha uctít tvoji jasně hrdou zář. Má duše tiše v srdci úpí nad hodinou ztracenou, tvé kouzlo zatím plane jasně k tanci na rozloučenou.“
10. 04. 2009, 11:38 pm
No super, hodina poezie, tak já se taky přidám.
„Svou hlavu byl bych ke tvé přitisk,
do chladícího vánku čelo,
jen na okamžik, na okamžik,
by vše, co bolí, přebolelo.“
16. 04. 2009, 10:22 pm
Jak prý je vzácně spanilá, a jak je čistá,
jak v jarní rose květina, voděnka bystrá.
Kam jen její nožka vstoupí, slunce hnedle,
každý je z té seňority zcela vedle.
Jak prý je inteligentní a jak je zbožná,
kolik jen dobra že je v ní, není až možná.
působí jak světice z renesanční doby
a pouze samé klady tuhle modlu zdobí.
A zatím…
Mrdala s raráškem
Mrdala s raráškem
Mrdala s raráškem
Hned za hráškem!
Mrdala s raráškem
Mrdala s raráškem
Mrdala s raráškem
Hned za hráškem
Ou ou, ou ou
Mrdala s raráškem
Hned za hráškem
17. 04. 2009, 11:37 pm
Se tu laskavě přestaň obnažovat, kazíš mi citlivé čtenáře.
05. 05. 2009, 10:17 pm
tak jsem si vzpoměl, že vlastně mužu přispět též do sbírky
, je to ovšem kolektivní práce, takže předem bych chtěl předeslat, že veškerá sláva a chvála nemůže patřit jen mě 
:
Já stál na zastávce
a viděl tě v dálce
a přemýtal, co ti mám říct
šlas ke mě tiše
a já měl křeč v břiše
byla si čím dál tím blíž
Já mám tě rád, a chci s tebou spát,
já mám tě rád, tak pod si lásko hrát
já mám tě rád…
já cítil jak tuhnu
a ve tvářích rudnu,
já nastavil jsem svou tvář
pak dala si mi facku
a řeklas mi: „ty fracku!
Já nejsem žádná fuchtle co hned každýmu dá!“
Už nemám tě rád, nechtělas mi dát
už nemám tě rád, běž se zahrabat
už nemám tě rád…
tak jsem ji to vrátil
a brutálně ji zmlátil
tyčkou co ležela opodál…
a pak… fízly někdo zavolal….
dozorci sou hodní
slyším: pro mýdlo se ohni!
a všichni víte jak to bývá dál!!!
já mám ho rád, je to můj kamarád
já mám ho rád, my budeme se brát
já mám ho rád…
já mám ho rád, je to můj kamarád,
já mám ho rád, my budeme se brát
já mám ho ráááád…..
Závěrem bych chtěl uvést na pravou míru, že se nejedná o báseň ale o text našeho hudebního počinu mladistvých let, který spatřil světlo světa díky
)
1) Mílovi: za jeho smysl pro to vybrat si správný okamžik pro návštěvu svého kamaráda Toma, zrovna když jsem u něj já, a za jeho snahu složit vlastní píseň, která, jak jistě všichni daji za pravdu, byla díky bohu marná a proto jsme museli přijít se svou troškou do mlýna i já s Tomem
2) Tomovi, který excelentně dokázal toho „basnické“ dílko zhudebnit svou naprosto dokonalou a přitom jednoduchu hudební stránkou, která ve své monumentálnosti obsahuje 4 akordy
3) mě, který ve své skromnosti musí říci že bez tech dvou by to ne vyšlo, i když něco sem tam taky splodil
4) naší adolescenské naivistické představě o jednoduchosti hudebních děl (laicky řečeno: „to je jednoduchý složit pisničku, to zvládnem jedna dvě
Děkuji